Není snad obor, kde by panovalo více mýtů, než je pivo a pivovarnictví, a to zejména v Česku. O tom, jací jsme pivní přeborníci, že toho vypijeme nejvíc (Bavoři by nás hravě strčili do kapsy), že se u nás vyrábí nejlepší pivo (nevyrábí, naše pivovary produkují z 99 procent jen jeden typ piva a ani v tom při mezinárodních soutěžích moc nevítězí), že je u nás kultura pití piva nejvyšší (není, naši hospodští a barmani většinou o pivu neumí říct ani slovo a většinou u nich platí, že co je studené, je dobré), že je u nás skvělý výběr (přitom ve většině hospod si člověk prostě objedná pivo a nemusí upřesňovat jaké, jistě by ho ale nenapadlo zavolat na číšníka: jedno jídlo prosím).
Mezi pivaři jsou u nás silně zastoupni chvastouni, kteří se holedbají nejen tím, kolik toho vypijí (v tom leckdy nelžou) ale i v tom, jak bezpečně rozpoznají jednotlivé značky (v tom lžou skoro vždy, mnoho jich naslepo nepozná ani desítku od dvanáctky či dokonce nealkoholické pivo mezi normálními). Znalosti o nejen světovém ale dokonce i domácím pivním trhu jsou u nás žalostné.
Na to, jak silné je u nás pivo jako téma, je společensky i mediálně zanedbáváno. V televizi na nás jukají zkušení someliéři, debaty o nuancích vinařských odrůd se na nás linou všemi otvory, o pivu ale většinou slyšíme jen to, že je to chlast, kterého je třeba vypít hodně. A nejen to. I poučení laici propadají mnoha mýtům. Nedají dopustit na tradiční značky či značky s dobrým image, vyztuženým reklamou, jindy naopak předem opovrhují všemi pivy velkých pivovarů a jsou si jisti, že jen mikropivovar umí uvařit kvalitu.
Přitom své miláčky od těch opovrhovaných se zavřenýma očima nerozliší. Ale zároveň se u nás mnohé mění k lepšímu, kvalita produkce pivovarů spíše stoupá, přibývá na pestrost piv orientovaných hospod, k pivu jako zajímavému nápoji se vrací i mládež.
Vznikají další a další mikropivovary, nabídka se rozšiřuje, vznikají i specializované internetové servery pro pivní fandy. Něco se děje, něco visí ve vzduchu. Český pivní svět se hýbe a podle všeho k lepšímu. A tohle všechno je terén, na která se rozhodla vstoupit skupina mužů, pivo milujících snad nadevše. A to jsme my, První Pivní Extraliga.
Název zní slovutně a možná moc sportovně, ale ona to není liga nás pivařů ale liga piv. Naším heslem je „Ukázaná platí.“ Věnujeme se anonymním degustacím, protože jen tak se můžeme oprostit od předsudků, mýtů, averzí či nadržování. Za přísně objektivních podmínek ochutnáváme piva a s výsledky seznamujeme veřejnost. Nehrajeme si na soudce nade všemi. Nabízíme výsledky své poctivé práce k debatě, k oživení pivní tématiky a možná i k inspiraci. Snažíme se svůj úkol neodfláknout, jsme pečliví, důslední, nestranní. A ještě si užijeme hodně zábavy.
Naším sídlem je První Pivní Tramway, skvělá hospoda na Spořilově, která nám poskytuje zázemí. Kde jinde by nám nabídli takovou bleskovou obsluhu, kde nehrozí, že vzorky budou mít různou teplotu, kde je k dispozici nejméně 88 stejných tenkostěnných sklenic, kde je dost prostoru pro vychlazení potřebného počtu lahví, kde máme svůj salonek, ovšem přístupný kontrole veřejnosti.
Svou činnosti jsme zahájili v roce 2010 a budeme v ní pokračovat. V roce 2010 jsme hodnotili 55 českých ležáků a po pěti kolech a dvou semifinále jsme v závěrečném finále vyhlásili jako nejlepší Skalák Rohozec. České ležáky budeme degustovat i nadále, ale – stejně jako v roce 2010 – si občas přidáme nějakou tu vloženou akci či výjezd. Těšíme se, že Vás naše výstupy budou zajímat a slibujeme, že touto cestu i jinými kanály budeme o své práci ctěnou pivní veřejnost informovat. Uchovejte nám svou přízeň a Na zdraví!
Pro PPE napsal Ladislav Jakl
