Čtvrtá pípa

Na radu otce a syna Krupičkových, mých pivadovozců , jsem zkusil začít s weiznovským Primátorem a řeknu vám, že to byla volba opravdu sqělá ! Primátoři přijeli a někdy v červnu 2004 nám do Tramu svoji dvojpípu zasadili. Z jedné, že poteče nastálo ta jejich úžasná pšenice a z té čtvrté, že se budou střídat speciály, tak rychle, jak je jen dokážu na „trhu“ sehnat (trh a ani žádný velkosklad, který by se specializoval na malé pivovary v té době buď neexistoval, nebo alespoň jsem o něm nevěděl…). Kdyby hrozilo, že neseženu nic, tak budu mít vždy v zásobě jejich speciál (v té době měli ze speciálů „jen“ 16°, 21° a 24°. No řeknu vám to jsem si na…. do bot !!!

Tehdy jsem pochopil, že byť se píše rok který se píše, tak setrvačnost je socialisticky hrozná… Do práce chodím na dvanáctou (jsme zde pak zase poměrně dlouho, inu jsme spíše noční podnik, že…) a během pár dní jsem zjistil, že obtelefonovávat pivovary v době mezi 12-13tou hodinou je marné – všichni jsou na obědě a volat po druhé je též marné, neb stojí frontu u píchaček a čekají na půl třetí, aby mohli vypadnout…  Takže jsem na to měl tak hoďku. A toho přemlouvání !!! – Víte pane Stehlíček my Prahu vůbec neděláme – A to si myslím, že je právě škoda, měli by jste a zkuste začít  v Tramwayi! – Je to dálka a s jedním dvěma sudy se nám nevyplatí jezdit. – To je mi jasné, ale neříkejte, že do Prahy tak dvakrát do roka stejně nejedete !?! – No to asi ano, ale nevím, nevím a jak se sudama a vůbec je to těžký….. No hrůza, děs a běs. Taky jsem telefonoval celý týden a pak vítězně sehnal jeden sud !!! Osvědčili se i kamarádi Láďa, Petr, Pavel, Pepa, Michal  i další, kteří mi ze svých cest přiváželi squostná pivečka.Ti všichni a hlavně spokojení zákazníci mne podporovali v názoru, že ta myšlenka, kterou jsem razil : mít hospodu se cca třemi stálými pivy a se čtvrtou pípou na které budou piva rotovat je volba správná a osvěty hodna :-).

Památná je i scénka někdy z roku 2006, kdy jeden, do cca před roku ortodoxní Urquellák, se baví s dalším jinak PU zaťatcem a hovor, probíhal asi takto : „Ty vole, Bejčku, já si ani nepamatuju, kdy jsem v Tvým podniku naposledy pil Plzničku ??“ na to mu ten první „bývalý“ ortodoxák praví : „Co blbneš ? Plzeň můžeš pít přece všude v každý herně, ale ta pivka co zde točí Bejček, tak ty jinde v Praze netočej !!!“. Tak to potěšilo a já věděl, že jsem na správné cestě. Nyní mne ještě napadá, a nedávno jsem to taky říkal do jednoho časopisu, že je vlastně moc zajímavé, že za rozmach „čtvrtých“ či kolikátých píp, si body nemůže připsat ani trh, neb tlak na nás hospodský od nikoho ze štamgastů v té době nebyl, ale ani malé pivovary, neb ty byly v těch letech svojí iniciativou úplně mrtvé. Vozily kolem komína a za humna neviděly… Hlavní zásluhu za to, že nebyla úplně pivní nuda můžeme přičítat jen takovým krásným pivním nadšencům, jako jsou majitelé Pivní galerie, Modrého Abbé a možná pár dalších. Informace jsme čerpali z webu Světa piva a plus mínus jsme se všichni znali :-).

Nicméně v život a do obrátek pivní rozmanitost, aspoň co se Prahy týká, dotáhla až První Pivní Tramway. Neříkám tím, že se nikde v žádné hospodě netočily i jiná než stálá piva, ale buď o sobě nedávaly, ty hospody vědět, nebo to dělaly tak tajně, že o nich nikdo nevěděl :-). Zkrátka zajít v roce 2004 do hospody, kde by bylo na čepu vícero piv a ještě ta piva rotovala, se rovnalo zázraku. Nedlouho po První Pivní Tramwayi a jejím konceptu střídání piv na čepu, pak začaly vnikat hospody jako Pivovarský klub, Zlý Časy, Merenda a další, ale až skupina hospod sdružených v ALIANCI  P.I.V. docílila svoji aktivitou, toho, že se stalo módou chodit cíleně do hospod, která různá piva točí a zakládají si na tom, že mají každou chvíli jinou laskominu. Na závěr bych chtěl jen projevit přání, ať je nás čím dál tím víc, a ať je radost do hospod na dobrá pivka chodit !!!

JBS 2010